Roztyly

Původní název

Primátora Vacka

Navrhovaný název

Zahájení provozu ve stanici

v prostoru jižně od Spořilova mezi Michelským lesem a dálnicí Praha-Brno

hloubená, mělce založená v otevřené svahované jámě

Konstrukce stanice

železobetonový monolit, nad nástupištěm zastropený předpjatými prefabrikovanými nosníky, nadzemní část s vestibulem zastřešena dřevěnými lepenými vazníky s krytinou z měděného plechu

Hloubka středu nástupiště pod terénem

Obklad stěn v prostoru nástupiště

Další prostory stanice

Obestavěný prostor

Stavební náklady

Obrat cestujících

Architektonické řešení

ak. soch. Vladimír Uhlíř, ing. arch. Daniela Marková-Dolejšová

Umělecká díla

Hlavní stavbyvedoucí

Návazná doprava

Roztyly
schody do vestibulu	vestibul	vestibul	výstup směr BUS	předprodej-vstup
předprodej uvnitř	předprodej uvnitř	obratiště autobusů	výstup ke Krčskému lesu	vstup od Krčského lesa
Nafotil: Jan Krblich, zima 2001
nástupiště	nástupiště	nástupiště	konec nástupiště	obklady za kolejištěm
nástupiště	schody do vestibulu	vstup do stanice	vestibul
Nafotil: Michal Kuty, Asistence: Tomáš Rejdal, 11.2003
1 kolej směr Holešovice	2 kolej směr Háje	pohled z kabiny	pohled z kabiny	pohled z kabiny
Nafotil: Michal Kuty, 10.2003
nástupiště	nástupiště
Nafotil: Jan Tichavský, 09.2003
uzavřený vstup do stanice	uzavřený vstup do stanice	uzavřený vstup do stanice
Nafotil: Michal Kuty, Asistence: Tomáš Rejdal, 15.11.2003
pohled od Krčského lesa	pohled od Krčského lesa	pohled od Krčského lesa
Nafotil: Tomáš Rejdal, 31.3.2004
letecký pohled
Letecký pohled: Gefos a.s.


Informace o stanici
Jedná se o první stanici na úseku II.C, je v oblasti Horních Roztyl a v blízkosti Michelského lesa. Stanice je mělce založená a proto je hloubená. Výstavba stanice započala hloubením stavební jámy, určené nejprve pro "příjezd" razičů od Kačerova, jenž se uskutečnil 29.5.1975. Vzápětí se rozeběhla betonáž monolitické betonové konstrukce základů budoucí stanice. Na betonové základy posadily jeřáby prefabrikované betonové nosníky, narozdíl od trasy I.C velký pokrok, protože takováto stavba stropu umožnila vypuštění sloupů v nástupním prostoru. Stejnou metodou byla vybudována i nástupiště. Celá betonová konstrukce stanice byla definitivně uzavřena a dokončena přesně na silvestra 1978. STanice má pouze jeden vestibul, o jehož proporcích se podrobněji rozepíši v dalším odstavci. Všechny stanice nové trasy II.C se vyznačovaly značným novátorstvím i po stránce interiéru, především obkladů. Ty totiž byly montovány suchou montáží na připravenou konstrukci. Nejinak tomu bylo i v případě stanice Primátora Vacka, kde použil architekt pro dominantní stěny za kolejemi kombinaci plochých a plastických keramických tvarovek z Poštorenských keramických závodů. Stejnou metodu zvolil i pro čelní stěny nástupiště a boky schodiště. Strop je z bílých akustických lamel FEAL s vloženými typovými svítidly. Podlaha nástupního prostoru je tvořena libereckou žulou a konečně železné předměty jsou obloženy slitinou tombaku (např. madla, kabina dozorčího atd.). Spojení s vestibulem zajišťuje 5 m vysoké pevné schodiště. Vestibul má charakter pozemního pavilónu, zastřešen je velkorozporovou dřevěnou konstrukcí, což je od strohých betonových staveb první trasy značný skok vpřed. Povrch střechy je tovřen mědí. Ze tří stran je vestibul prosklen a osvětlení zajišťují válcová keramická svítidla. Veškeré kovové předměty v prostoru vestibulu jsou rovněž obloženy tombakem. Důležitým prvkem je i busta prim. dr. Václava Vacka od akademického sochaře Miloše Zety a akadem. architekta Vlastimila Uhlíře. Vestibul ústí do pasáže, zakončené smyčkou autobusů. Provozní blok stanice je obložen skleněnými prvky Copilit v kombinaci s tombakem a betonem. Nedaleko stenice je ovněž větrací zařízení, sestávajícíz dvou půlválců z pohledového betonu s černými lištami výdechů. Celý areál stanice dovršuje spirálová lávka přes dálnici, vedoucí k sídlišti Spořilov.
Autor: Jan Bonev
Původní název	Primátora Vacka
Navrhovaný název

Zahájení provozu ve stanici	7.11.1980

Umístění	v prostoru jižně od Spořilova mezi Michelským lesem a dálnicí Praha-Brno

Typ stanice	hloubená, mělce založená v otevřené svahované jámě

Konstrukce stanice	železobetonový monolit, nad nástupištěm zastropený předpjatými prefabrikovanými nosníky, nadzemní část s vestibulem zastřešena dřevěnými lepenými vazníky s krytinou z měděného plechu

Délka stanice	268,7 m

Hloubka středu nástupiště pod terénem	6,0 m

Nástupiště	šířka 9,96 m, výška 3,45 m

Obklad stěn v prostoru nástupiště	přírodní keramické tvarovky, plasticky formované

Vestibuly	povrchový, ze tří stran prosklený s pevným schodištěm na výšku 5 m

Další prostory stanice	služební a provozní prostory v úrovni nástupiště v počtu 80
	větrací objekt před stanicí s věžovým výdechem

Obestavěný prostor	56 080 m³

Stavební náklady	166 miliónů Kč

Obrat cestujících	v r. 1986 v ranní špičce celkem 7 200, z toho nástup 5 800, výstup 1 400

Projektoval	DP-Metroprojekt Praha

Architektonické řešení	ak. soch. Vladimír Uhlíř, ing. arch. Daniela Marková-Dolejšová

Umělecká díla	žádná

Hlavní stavbyvedoucí	Josef Tomaides, ing. Jiří Kolář

Návazná doprava	autobusy MHD
	přímá obsluha bytové zástavby Spořilova a zástavby v okolí
Zdroj: www.metroprojekt.cz

		Zpět
© Tomáš Rejdal