Veselé historky z provozu
Dvojitá storry
Napřed - coby majitel zbrojního průkazu se k "vládní soupravě" (tedy té, co měla vézt generálného tajomnika ÚV KSČ a zároveň i presidenta ČSSR, dr. Gustáva Husáka) s ostře nabitým revolverem - což přítomné gorily [čti bodygárdi] nekvitovaly/i potleskem ani náhodou.
Když se ujal řízení onoho stroje, usmyslel si deGus, že vstoupí k fírovi. Učinil tak těsně po odjezdu z MU-A a byv majitelem "jogurtovek" [čti velmi silných dioptrických brýlí], po vstupu na temné stanoviště strojvedoucího zcela ztratil orientaci - a chytil se prvního předmětu, na který v té tmě dosáhl... bohužel to byla klika od bočních dveří z kabiny ven - a ty se samozřejmě otevřely! Naše tehdejší hlava státu tedy chvilku plápolala nad propastí, vedoucí jen a jen do tunelu, než ji chrabří bodyguardi zachránili ze spárů bídné smrti... zkrátka se deGus lekl a možná měl z nečekaného zpestřní i bláto na hřišti = pro tohle vše onen instruktor upadl v zavržení, ač za to vlastně nemohl 
Otevření III.C s kolizí poprvé
Jarda napsal: McQ, můžeš napsat něco více o té historce, která se odehrála při otevření III.C? Co vím z rozhlasu, tak to byla nějaká nepříjemnost se stykovým transformátorem.Ale jó, proč ne. Jen abych neopakoval líčení přímého účastníka - pořad na ČRo, který jsi měl asi na müsli... tam to kolega Venda Rezek líčí dost dobře. BTW, v tématu O metru v televizi a rozhlase v příspěvku z 25.6., 17:59 h jsou linky na všechny odvysílané části seriálu...
Problém byl vlastně na vjezdové hraně do tehdejší stanice SO-C ve 2. koleji: stykové trafo, postaru ještě nijak neupevněné a volně spočívající vedle pravé pojížděné kolejnice snad bylo geodetama zaměřeno lajdácky, nebo je nějaký inteligent po zaměření ještě bůhvíproč posunul směrem k ose kolejí (jinak si to nedovedu vysvětlit) - zkrátka a dobře první jízda s vrchností nedopadla OK.
Ale pozor, nešlo o slavnostní otevření, šlo o 1. jízdu se zástupci investora, dodavatelů, prostě přítomno bylo veškeré šéfstvo - obdoba letošní polední jízdy 30. dubna na IV.C1: tehdy se jelo v druhé půli přepravní výluky, tedy před ranním zahájením provozu, pokud se dobře pamatuju.
Rezkovo líčení ale neobsahuje to podstatné: křísnutím sběrače o skříň stykového trafa nastal mohutný elektrický výboj a stopy elektrického oblouku byly mnoho let patrné na mříži, kryjící VŠ. Po vypnutí napájení PK následovalo odtlačení nejen onoho trafa, ale i zdeformovaných sběračů 1. vozů soupravy, která potupně odtáhla do DK - slavnostní jízda opravdu nekončila sebevědomě...
Aby k podobným excesům nedocházelo, byla všechna 3 trafa mezi výhybkou č. 3 a nástupištěm dodatečně zapuštěna do osy kolej mezi vyříznuté pražce tak, jak se to poprvé zavedlo na 
...
Otevření III.C s kolizí podruhé
Při psaní předchozího příspěvku se mi vybavila historka ze slavnostního zahájení provozu na III.C - jako všude plno goril, tajnejch, ochranek a všichni pro bezpečnost zástupců tehdy jediné osvícené strany a vlády kontrolovali veškerá oprávnění ke vstupu do nových stanic
o 106, chvílemi i o 107.
Jedním z aktů slavnostního otevírání bylo v severním vestibulu poblíž vstupu do prostor 
(tehdy ČSD) odhalení pamětní desky Júliu Fučíkovi, minulým režimem masivně propagovanému "hrdinovi" protifašistického odboje (sic!), po němž byla stanice NH za bolšíka pojmenována. Ochranný kordón byl téměř neprodyšný.
V nestřeženém okamžiku se ale bdělými a ostražitými strážci přece jen prodrala malá vrásčitá stařenka a zmateně se rozhlížela... nikdo se jí nevěnoval, a tak si vyhlédla nejbližšího hnědooděnce (čti uniformovaného provozního pracovníka DP Metro) a zaskřehotala: "A co já, mne si nikdo nevšimne...?"
Dotyčný se zamyslel a optal se: "Co byste potřebovala? Sem přece nemůžete, vždyť to sama vidíte..."
"Jak to," vece osůbka, "já jsem přece Gusta Fučíková!!"
"...zatracený LZA!"
To shora uvedený odtušil fíra, byv neustále ukolébáván bezchybnou funkcí automatu na 81-71M i sametovým dobržďováním v RAV tak mocně, že......v jedné ze stanic
prostě 
~ a po mnoha minutách jej z5 do jakž-takž bdělého stavu uvedla mocným zaklepáním hole na okno ve dveřích kabiny babka, mrmlajíc "...dypa' už pojedem, panáčku? Aby mi neujel autobus!"
Zajímavý úkaz
V roce 1974, kdy jezdily třívozovky a běžně chodili DS s červenou hlavou a zelenou plácačkou (tehdy návěst 31a, Pohotovi k odjezdu ~ pokud se nepletu... a sakra, překlep = návěst 34a to má být!) k vlakům a dozírali na spořádané ukončení nástupu a nedržení dveří klientstvem.
= Hezká pohádka, což? =
Lahodou bylo sloužit na Muzeu. Návaly tam bývaly jaksepatří výživný (najmě v zimě, kdy pěší docházka na HN nebyla příjemnou) a voprdlost některých kaštanů už tehdy značná.
Fungoval však jeden cheap trick:
Stačilo se informovat u SPT ve st. SO [nyčko Florenc-C], na jaké koleji který vlak při pravidelném střídavém automatickém obratu točí. Odpočítat vlaky stylem "prvý – druhý"? No problem.
A pak už jen u vlaku s obratem na 2. staniční SO vzpurného kaštana potrestat lehoulinkým přidržením šosů kabátu či saka mezi zavírajícími se křídly dveří... a motýl Emanuel byl přišpendlen! Při tehdejším neregulovaném tlaku ve dveřních rozvaděčích a supertvrdých gumách na hranách dveří znamenalo uvolnění se na Hlaváku jediné: pohřešit ony šosy. Většinou se ale vlaková četa (tehdy samozřejmě 1+1) při obratu náááramně bavila a zkoprnělému zuřivci asertivně vysvětlovala, že otevření dveří na straně opačné nástupišti jest úkonem předpisově zakázaným a tudíž ZHOLA NEMOŽNÝM!
O klice nouzového otevření 1. dveří vpravo se většinou zapomněli zmínit.
Prekérní variantou však bylo, když se zuřivý Emanuel už vykašlal na ztracený čas a místo na HN jel spílat onomu dozorčímu z5 na MU. Pokud DS nebyl třasořitka a přizdisráč, suše mu oznámil "Vážený pane, evidentně jste porušil Přepravní řád, neb jste nastupuvoval po zaznění hlášení o ukončení nástupu - jinak by se vám to NEMOHLO stát. Já vám ale stanovenou pokutu 30,- Kčs velkomyslně odpouštím, neb právě nemám po ruce pokutové bloky..."
Emanuely to většinou dorazilo. Bývali ale i tací junáci, kteří po předchozích slovech DS vypěnili v pravé katarzi. Skutečně SILNÁ povaha dozorčího dokázala na konci jejich dštění odtušit "mohl byste mi to ještě jednou zopakovat, zrovna jsem musel myslet na provoz..."
Majstrštykem pak bylo vytočenému hňupovi, který zpravidla o5 nasedal na vlak směr HN, opět nepozorovaně přidržet šos... Pak ale musela následovat preventivní bezpečnostní pauza 
Sokolovská poprvé
Od zahájení provozu sloužil jako DS (tzv. hlava červená) na peróně kruťas Franta, oplývající mj. dlouhým krokem, nervním vystupováním, červeným nosem a originálními výchovnými metodami a la 'kterak kaštana bez disciplíny božsky přetvořit v uvědomnělého & spořádaného cestujícího'.Jeho výpady na perón za provinilcem, který jen pomyslel na zakázané překročení bezpečnostního pásu před příjezdem vlaku, byly pověstné. Zpravidla vyučoval metodou rázování po přerušované čáře a tuze hlasitými instrukcemi "Tááák, a pěkně dva kroky zpátky!"
Pravdou je, že dlouhodobým úsilím si vybudoval nevídaný respekt i ostražité ticho - nebo to byly obavy před šílencem...?
Mrtvice se oň pokoušela po návratu ze zasloužené pártýdenní dovolené: na nástupišti chaos, jeho magický bezpečnostní pás NIKDO nebral vážně, a někteří jedinci dokonce odvážně hlučeli! Jeho reakce vešla do podzemních dějin - vyrazil z budliku jako štvaná zvěř, ve tváři brunátný, rázoval po čáře ve svém typickém předklonu a hulákal na celé kolo:
"Tak vy jste už zapomněli, jak jsem vás to učil?!"
Pokud v tom okamžiku byl někdo na Sokolovské poprvé, měl holt smůlu
- anebo štěstí na nezapomenutelnej zážitek...
Sokolovská podruhé
Kromě krutého Franty tam po zahájení provozu sloužil ještě mírný František, postavy nevysoké, ba přímo Krytinářské, s brýlemi a vybraným chováním - a taky s červeným nosem
Žádnou švandu ale nezkazil. Ve směně sloužil s veselým a jurodivým espéťákem J. (pro neznalé: SPT), se kterým tvořili dohromady nezapomenutelnou požární hlídku, jak jest ve stanicích pražského metra zvykem.
A protože jim žádná situace nebyla marnou pro inscenování nějaké taškařice, při jedné ze signalizací EPS (pamětníci zatlačí slzu v tiché vzpomínce na původní východoněmecký Cerberus) nelenili, z požární zbronice vytlačili dvoukolák s dvěma obřími maxi-minimaxy, malý František na ně usedl a píšťalkou i rozsvícenou baterkou zajišťoval volný průjezd, zatímco rozesmátý SPT ten vehement tlačil po peróně plném nechápajících cestujících. Detaily mi už vybledly, ale moc bych neprohádal, že někdo z nich měl ještě obličejový plexi-štít (tehdy povinný při zkratování) nebo osobní sebezáchranný přístroj...
Nepřejte si vidět zkoprnělost diváctva. 
Happy born
Když se vlakovému dispečerovi narodilo dítě
, bývávalo pravidlem na 1 minutu zastavit provoz na všech provozovaných tratích (narušení GVD tím nevzniklo) a strojvedoucím udělit pokyn:
"Narodil se malý dispečer/malá dispečerka - HOUKEJTE, CO TO JDE!"
To byl, panečku, zážitek. A novorozenec zpravidla dostal do kolébky (i) vystřižený -někdy i zarámovaný- výsek záznamu vlakografu, aby se mohl v pozdějších letech chlubit:
"To když JÁ se narodil(a), celý metro stálo. A houkalo!"
Smůlu měl za rudého totálu dispečer, jemuž se dítko na svět vyklubalo 21. srpna - to se vůkol vždy držela tak přísná ostraha, že minutové HOOOOOUUK! by asi jen tak neprošlo...
Ta VÉÉÉLIKÁ pani dozorčí...
vs-metrakova story mi evokovala vzpomínku na oh-well-mi mohutnou kolegyni, která zprvu coby DS "šacovala" vlaky na NM (to když tam ještě končilo) a pak v rámci -velice- mírně perspektivního služebního postupu přesídlila na stavbu II.C - tehdejší stanicí Družby (nyní OP) však jeden z vlaků zcela neplánovaně projel, neb zcela konsternovaný fíra na KO (čti Hájích, za komačů však na Kosmonautech) následně ze sebe soukal:
"Tý brďo, jak tam tu ženckou vůbec dostali...?!?"
Znalý D-SPO (čti dozorčí SPO) ledově odvětil: "Prostě ji tam jeřábem spustili na židli do stavební jámy - no, a pak ji tou stanicí obezdili."
Tahle story mne spolehlivě přinutí k i po mnoha, mnoha letech... 
O mrtvých jen dobře
Abych naplnil v předmětu uvedené pořekadlo a zároveň se lehce přidržel Stanislawského teorie kontrastů, nemůžu nevzpomenout na všestrannou činnost pána, který nás opustil:
O jeho neobyčejných vyučovacích praktikách i osobitém přístupu k frekventantům kursů výkonné dopravní služby by se dalo povídat týdny. Jeho obrat "No člověče, ty sis snad vyměnil hlavu s volem?!" byl pověstným ještě před jeho příchodem k DP-Metro; dlouhá léta totiž pracoval u
- tehdy ČSD, kam nastoupil prakticky ještě za sklonku první republiky.
Základ předpisové soustavy metra, na jejímž vzniku i základní kostře měl nemalý podíl, přenesl právě ze železnice. Byl ale proti bezhlavému porušťování, k jakému se díky poradcům z tehdejšího SSSR schylovalo. Ve trojici tzv. předpisových mariášníků se rodily první ryze české předpisy pro metro, a to způsobem mnohdy velmi úsměvným. Kromě hlavního předpisáře & vrchního lektora p. Klofáče to byli ještě p. Frank, letitý a velice zkušený revizor bezpečnosti železničních drah a "Papínek" Kraft, takto první vedoucí vlakového dispečinku metra. Otcové-zakladatelé, jak by se jim nejspíš mělo říkat, se takřka denně scházeli, dohadovali se velice vehementně a argumenty vynášeli skoro jak hlášky při mariáši = proto to laskavě škádlivé označení. Místem schůzek bývala velice často místnost šéfa VDM na tehdejším PŘS (provizorním řídicím stanovišti ve st. IP), těsně sousedící přímo s místností dispečerů; dohadování "od vedle" bývalo tak zapálené, že ho často museli slyšet i účastníci ve vysílačce či v telefonech...
Dokonce se stávalo, že některý z "mariášníků" přeběhl k dispečerům a hořce si stěžoval na nepochopení těch zbylých dvou. Šéf VDM byl v těchto kláních zase pověstný tím, jak se dokázal nadchnout proti momentálním nepravostem, které mu oba dva kumpáni servírovali. A tak málem 'křičel do světlíku' jako v Hrabalových Ostře sledovaných vlacích: "Zatracení zabezpečováci! BUDE VÁLKA, BUDE VÁLKA! Tohle jim teda nedaruju..." - samozřejmě ke značnému gaudiu ostatních. A páně Klofáčovo "Hele, Jirko, a kdy se Ti to stalo?" to korunovalo.
A ještě jedna vzpomínka: byl to velice dobrý bubeník.
Tak ať mu to tam nahoře zní jedna radost! 
Autor: McQ
Zpracoval: Quetzalcoatl
Zpracoval: Quetzalcoatl