Metroweb.cz :: Muzeum A

Tato stanice byla poškozena povodní, další fotky naleznete v povodňové fotogalerii

Původní název

Zahájení provozu ve stanici

pod Vinohradskou třídou mezi Národním muzeem a budovou Svobodné Evropy (Praha 1)

ražená pilířová, přestupní

Konstrukce stanice

trojlodní se zkrácenou střední lodí na 69,1 m a devíti páry prostupů na nástupiště; montované ostění zčásti litinové, zčásti železobetonové. Z čela středního tunelu vyražen přestupní eskalátorový tunel o průměru 9,1 m se čtyřmi eskalátory délky 30,7 m na výšku 15,35 m a přestupní chodba, spojená s nástupištěm na trase C dvěma dvojicemi eskalátorů na výšku 6 m

Hloubka středu nástupiště pod terénem

Obklad stěn v prostoru nástupiště

umístěn v podchodu vybudovaném při stavbě trasy C; spojen s nástupištěm eskalátorovým tunelem, zaústěným z boku dvěma příčnými chodbami s
pevným schodištěm nad kolejí pravého tunelu na nástupiště stanice; trojice eskalátorů dlouhých 38,8 m překonává výšku 19, 4 m

Další prostory stanice

provozní zařízení instalováno v technologickém tunelu o délce 83,7 m, vyraženém za stanicí

Obestavěný prostor

Stavební náklady

Obrat cestujících

Architektonické řešení

ing. arch. Jan Reiterman, dr. ing. arch. Jaroslav Otruba

Umělecká díla

Hlavní stavbyvedoucí

Návazná doprava

Rekonstrukce stanice po
povodích 2002

Muzeum A
1 kolej	2 kolej	střední loď	střední loď - přímý výstup	střední loď - přímý výstup
střední loď - přestup na trasu C	přestupní eskalátor	přestupní eskalátor	přestup na trasu C	přestupní eskalátor
přestupní eskalátor	přímý výstup - eskalátor	přímý výstup - eskalátor	přímý výstup - eskalátor	vestibul tras A a C
vestibul	vestibul	podchod	středisko dopravních informací v podchodu	umělecké dílo ve vestibulu
informační systém	výstup Dům módy	vstup od Domu módy	vstup od Domu módy	vstup od sv. Václava (P)
vstup od sv. Václava (L)	výstup Bílá Labuť	vstup od Bílé Labuťe	výstup k Národnímu muzeu	vstup od Národního muzea
výstup Čelakovského ul.	výstup Čelakovského ul.	vstup od Čelakovského ul.	výstup Vinohradská ul.
Nafotil: Jan Krblich, 2002
pohled z kolejiště	pohled z kolejiště
Nafotil: Tomáš Rejdal, 2003
Chybějící kryt	1 kolej
Nafotil: Michal Kuty, 2003
výstavba výtahu ve stanici	výstavba výtahu ve stanici	výstavba výtahu ve stanici	budoucí výtahová šachta	výstavba výtahu ve stanici
výstavba výtahu ve stanici	výstavba výtahu ve stanici	staveniště na povrchu
Nafotil: Drak, 25.4.2004
pohled z kolejiště
Nafotil: Tomáš Rejdal, 7.5.2004
pohled z kolejiště	pohled z kolejiště	pohled z kolejiště
Nafotil: Michal Kuty, 7.5.2004
letecký pohled
Letecký pohled: Gefos a.s.

Tato stanice byla poškozena povodní, další fotky naleznete v povodňové fotogalerii


Informace o stanici
První přestupní stanice pražského metra měla od počátku svého vzniku až do výstavby trasy B zásadní význam. Je to ražená trojlodní stanice a je umístěna ve velmi zajímavé a složité oblasti města. Ano, výstavba této stanice se musela řídit velmi přísnými okolními podmínkami, v těsném okolí totiž leží Národní muzeum, tehdejší Federální shromáždění a ze tří stran tudy vedou jedny z nejrušnějších ulic města - Vinohradská a oba směry severojižní magistrály. V neposlední řadě také těsně za stanicí procházejí asi 25 metrů nad trasou metra tři dvoukolejné železniční tunely. Podmínky ještě ztížila skutečnost, že se stanice trasy A budovala za současného provozu na trase C. Staveniště se využilo po trase C, díky hloubce tratě ale vznikla v Čelakovského sadech ještě těžní věž. V prostoru této stanice byly naprosto nejhorší geologické podmínky z celé trasy A. Rozkládaly se tu totiž tvrdé skalnaté horniny s několika jílovými vrstvami, po nichž se často hornina svážela a zavalovala čelo tunelu. Proto nejprve dělníci zpevňovali čelo tunelů dlouhými kotvami a teprve poté opatrně razili tunely. Složité podmínky určili i rozdílné materiály ostění, je totiž jak litinové, tak betonové a dokonce i kombinované. Používání trhavin bylo přísně limitováno a seismické otřesy a sesuvy nadložních budov byly přísně sledovány. Především budovy Národního muzea a Federálního shromáždění přidělaly stavitelům četné vrásky na čele. U Budovy Národního muzea si v průběhu výstavby začala pozvolna sedat severní věž a proto bylo přikročeno k vybourání stěn věže, širokých až 240 cm na výšku 145 cm. Tyto byly nahrazeny železnými sloupky s hydraulickými lisy, které několikrát během výstavby zvedaly celou budovu. Měření probíhala až do konce stavby a když se sedání zastavilo, celý systém byl zabetonován. Obdobný problém potkal i budovu Federálního shromáždění, jemuž klesaly dva čelní pilíře. Opět je dělníci podepřeli a pomocí lisů několikrát zvedali. Samotná stanice je trojlodní, se zkráceným středním tunelem s 8 prostupy ve směru Leninova a 6 prostupy v opačném směru (2 prostřední prostupy zabírá schodiště - viz. dále). Technologický tunel je umístěn ve směru Náměstí Míru. Zajímavá je možnost výstupu a přestupu. Jeden eskalátorový tunel vede jako přestupní na trasu C, jako jediný v Praze má celkem 4 eskalátory a proto i větší profil - 7,8 místo běžných 7 metrů. Po výstupu eskalátorů se cestující ocitnou pod nástupištěm trasy C, kam vedou dva páry eskalátorů. Ty byly na nástupišti trasy C dostavěny až v roce 1977, zpočátku byla jejich plocha zakryta. Zajímavé bylo, že přestupní eskalátory přijely do stanice po kolejích trasy A. Druhý výstup zajišťují nejprve příčné pevné schody, odbočující ze středního tunelu směrem přes pravý staniční tunel do zalomené chodby a poté eskalátory do vestibulu, společného i pro trasu C. Zde výjimečně zmiňované pevné schody narušují kruhový profil staničního tunelu, konkrétně pravé koleje (směr Náměstí Míru), kde v jednom místě nad hlavami cestujících vybíhá z ostění pás schodů, překrytý hliníkovými dlaždicemi. Střední loď stanice je vyložena opět hliníkovými deskami, tentokrát hnědožluté barvy, tunely s nástupišti jsou klasicky žluté, s hnědožlutými pruhy ve třech stupních sytosti. Sloupy jsou obloženy bílým mramorem. Technické i morální chátrání sovětských eskalátorů vy výstupním tunelu bylo vyřešeno jeho absolutní výlukou, kdy byl celý tunel, včetně přilehlé chodby a pevných schodišť zrekonstruován.
Autor: Jan Bonev
Původní název	-

Zahájení provozu ve stanici	12.8.1978

Umístění	pod Vinohradskou třídou mezi Národním muzeem a budovou Svobodné Evropy (Praha 1)

Typ stanice	ražená pilířová, přestupní

Konstrukce stanice	trojlodní se zkrácenou střední lodí na 69,1 m a devíti páry prostupů na nástupiště; montované ostění zčásti litinové, zčásti železobetonové. Z čela středního tunelu vyražen přestupní eskalátorový tunel o průměru 9,1 m se čtyřmi eskalátory délky 30,7 m na výšku 15,35 m a přestupní chodba, spojená s nástupištěm na trase C dvěma dvojicemi eskalátorů na výšku 6 m

Délka stanice	108 m

Hloubka středu nástupiště pod terénem	34 m

Nástupiště	šířka 20,5 m

Obklad stěn v prostoru nástupiště	hliníkové výlisky v charakteristické barvě stanice žlutohnědé

Vestibul	umístěn v podchodu vybudovaném při stavbě trasy C; spojen s nástupištěm eskalátorovým tunelem, zaústěným z boku dvěma příčnými chodbami s pevným schodištěm nad kolejí pravého tunelu na nástupiště stanice; trojice eskalátorů dlouhých 38,8 m překonává výšku 19, 4 m

Další prostory stanice	provozní zařízení instalováno v technologickém tunelu o délce 83,7 m, vyraženém za stanicí
	strojovna nástupních eskalátorů pod vestibulem, přestupních eskalátorů pod přestupní chodbou
	celkový počet místností: 64

Obestavěný prostor	40 193 m³

Stavební náklady	230 miliónů Kč

Obrat cestujících	v r. 1986 v ranní špičce celkem 50 400, z toho nástup 3 300, výstup 11 700, přestup 35 400

Projektoval	DP-Metroprojekt Praha

Architektonické řešení	ing. arch. Jan Reiterman, dr. ing. arch. Jaroslav Otruba

Umělecká díla	žádná

Hlavní stavbyvedoucí	Roman Koubek

Návazná doprava	tramvaje na Vinohradské třídě a ve Škrétově ulici
	přímá obsluha centra města

Rekonstrukce stanice po povodích 2002	obnova a modernizace stanice
Zdroj: www.metroprojekt.cz

		Zpět
© Tomáš Rejdal