Veselé historky z provozu
Stráž na Skalce
Já byl v sobotu večer na Skalce a ani v nejmenším mě nenapadlo se propašovat do HO. 
Nejdřív jsem si šel sednout na lavičku a v tom jsem slyšel: "Hlídej ho !!!" 
Tak jsem se zvedl, abych pohlédl kdo koho má hlídat a zjistil jsem , že to zakřičela rázná paní dozorčí, 
zabírající prostor o šíři minimálně dvou bezpečnostních pásů 
, na mladého pana dozorčího, či kdo to byl, aby on pohlídal šmudlu (pracovníka úklidové služby), zřejmě aby ve "strážnici" něco nezcizil... A když jsem postoupil blíž ke koleji 2. (aniž bych stoupl na bezpečnostní pás), abych se podíval, jak souprava mizí v tunelu směr HO 
, v tom se ozvalo:" Kampak mladej..." A já zděšeně třesouce se poukázal rukou směr tunel 
a pak jsem sklopil uši a raději se dekoval, abych nějakou neslíznul od te ženské od rány... 
Takže nejen, že se na Skalce díky výbornému osazenstvu stihnou pohlídat nekalé úmysly špionů HO 
, ale stihne se pohlídat i ostatní kde co... Takovýhle perzonal by byl potřeba na IP, VY a NM namísto těch pánů... 
vs-metrak
Roztlačená souprava
Předem musím uvést pro neznalé, že samotný vagón metra se na rovině ručně v několika lidech posunovat dá, pohnout celou soupravou však není v lidských silách.Strojvedoucí s pomocníkem jedoucí Nuselským mostem na Vyšehrad vymysleli fór. Na konci mostu fíra zpomalil na rychlost chůze. Pomocník na začátku nástupiště vyskočil a dělal, jako že soupravu do stanice tlačí. No a neznalí kaštani, když ho viděli, začali přibíhat a vší silou, k pobavení této vlakové čety, pomáhali tlačit soupravu do stanice.
Hoj
Volný pád
Dneska jsem si taky vzpomněl na docela zajímavou věcičku.Stalo se to asi před dvěma lety. To ještě na
jezdily vesele 81-71 
. Jel jsem se slečnou z FR-C směr BD. Když jsme přistoupili do 81-71, stál tam takovej člověk. No člověk... zkrátka nejspíš ožralej typ. Takovej fousatej (trochu CCR 
),ale ne zanedbanej. A tak tam jako něco hlásil... dohromady to nedávalo smysl. Za HN se opřel o dveře. Evidentně napůl usnul. Tak se tam tak plácal a kymácel... přišla IP, Nuselák... a vjíždíme do stanice VY.
Náš hrdina... je v polospánku.
Souprava brzdí... brzdí... brzdí... dobržďuje
. Zastavuje. Z rozhlasu se ozývá známé hlášení "Vyšehrad,vystupujte vpravo ve směru jízdy". Náš hrdina neposluchá, spí, dveře se otvírají, hrdina se stáčí na bok a
vypadává ze soupravy ven
!
Dopad na zem jak pytel cementu. Něco zahuhňal a ležel spokojeně tak, jak z vlaku vypad.
Bohužel jsme neměli čas tam poblíž stát a pozorovat ho, bylo to už večer, při delších intervalech.
Higgi
Hrnek s kafem
Kdysi jsem tady někde psal, že soupravy na Českomoravské stojí úměrně výšce hladiny kafe, které si nese nastupující strojvedoucí. Dneska se spěchající cestující hnal od eskalátorů, aby soupravu stihnul, že milého fíru sejmul i s kafíčkem. Chromovaný hrnek se odrazil od soupravy, takže ho chvíli honil po perónu. Tomu kaštanovi snad ani nedošlo že si sejmul fíru. Hlavně že stihnul vlak, kterej tam pak stál než fíra sebere hrnek a utře si kravatu.
Drak
Dvířka průchozí
Kdysi dávno jsem jel na C "negrem" (rozuměj soupravou 2183, 2433, 2438, 2441, 2189 - jediná celá s tmavými stěnami [Pozn.: Už nejezdí]), drže se za kliku průchozích dveří (nebyla jiná možnost - držadla samozřejmě pouze zvenku, uvnitř jen žalující šrouby)... a před Pankrácem najednou něco cvaklo a zpod dveří začalo trošililinku foukat... a nešly a nešly přimáčknout zpátky! Tak jsem na Kačerově přestoupil do jiného vozu a sledoval, co se bude dít ... dveře se při rozjezdu rozletěly dokořán, jenže je pak někdo přibouch, no a obecenstvo to všechno velice svrchovaně ignorovalo, škoda, už jsem se těšil na ty výděsy.Karotka
Revizor
...je časné ráno. Po první koleji na trase A jede souprava, která ze Skalky zatahuje se zaměstnanci do depa Hostivař. Uvnitř prvního vozu sedí a postávají rozespalí zaměstanci metra mezi ostatními cestujícími. Kde se vzal, tu se vzal revizor. Začal procházet vozem a hned ze začátku měl úspěch. Ulovil černého pasažéra, se kterým setrval ve vášnivé diskuzi několik stanic. Nakonec byla jeho snaha korunována úspěchem. Vyinkasoval kýženou částku a cestující naštvaně vystoupil. Kontrolor povzbuzen úspěchem se jal po uzavření dveří a rozjezdu soupravy pokračovat ve své práci. Jenže ouha první oslovení ukázali zaměstnanenckou jízdenku. Tak udělal pár kroků dále a opět ty samé průkazky. To mu začalo být divné. Ale to už souprava vyjela na povrch do ranního šera. V tu chvíli revizor, ač školen jak se chovat v krizových situacích, propadl panice. Toto asi v kurzu neprobírali. A z depa ho musela vyvést ochranka jako každého, kdo přejede kam nemá.
Drak
Kouř ve stanici Opatov aneb Chrání nás profesionálové
Dnes vám povím "mimořádku" a veselou historku v jednom. Za sebe říkám, že se mi při této události vybavil starý český film "Hoří, má panenko!"Dobrovolní hasiči z Chodova slavili v sobotu 24.4.2004 110 let své existence. Při této příležitosti uspořádali dvouhodinovou akci, při které prezentovali jak techniku (svou, i kolegů z ostatních útvarů), tak i ukázky své práce.
Samozřejmě jsem nemohl chybět, takže jsem kolem třetí hodiny odpolední společně s mou drahou polovičkou vyrazil. Jeli jsme z Hájů na Opatov.... Cesta byla v pohodě, ovšem po příjezdu do stanice Opatov koukám ven a – NEVIDÍM NIC. Za okny byl jen hustý, bílý, až světle šedivý kouř, ve kterém byla na druhé koleji vidět souprava.
Zprvu mě napadlo, že jsem patrně svědkem požáru (a hodně mě mrzelo, že to nejspíš bude ta souprava M1 na druhé koleji), z čehož mě ale mírně vyvedl fakt, že obě soupravy v zápětí odjely a já, i má snoubenka jsme zůstali ve stanici sami (možná tam byl ještě někdo, ale nebyl vidět
).
Pokud byste čekali nějaké hlášení pro cestující, čekali byste (jak je neobvykle...) marně
.
Zkrátím to: udělali jsme několik fotek a moje drahá se pak vydala na výzvědy k mírně nepříjemné dozorčí stanice, od které zjistila, že za onen dým ve stanici mohou hasiči, kteří mají "nahoře" nějakou akci....
Světe, div se – vylezli jsme nahoru, kde se pořádaly ony oslavy 110 let našich hasičů. "Krotitelé červeného kohouta" právě dokončili ukázku hašení dvou vraků. Ač byli na místě hasiči útvaru metro, postavili si autíčka tak, že vítr (který rozhodně nebyl proměnlivý, ale vál konstantně k jihu) foukal všechny zplodiny PŘÍMO NA VĚTRACI ŠACHTU!
Kdyby se nejednalo o hasiče, možná bych pochopil, že laikovi asi nedojde účel oné stavby, ale že ani hasiče, natož hasiče DP metro nenapadne, co se stane, když u téhle věže zapálí oheň, to mě opravdu silně překvapilo.
Karel K.
Nepojede a nepojede
Já mám historku ze začátků Matry:Stojí si takhle souprávka ve stanici, a stojí, a stojí, až to lidem začne připadat kapánek dlouho ... jeden z obecenstva nakoukne do kabiny a co nevidí: fíra má hlavu složenou v dlaních a nejeví známky aktivity. Kaštan zaklepe na okýnko a volá: "Já jsem lékař, je vám špatně?" Fíra odpoví: "Kdepak, já jsem v pořádku, ale ta mašina mi nechce jet!"
Karo¶ák
Světlo
Dneska na HR jsme došli do poloviny kabeláku k vypínačum druhé poloviny, rozsvítil jsem a po chvíli to zhaslo. I řekl jsem si, že vylítly pojistky, ale přesto jsem to zkusil zapnout znovu a kupodivu se na chvíli rozsvítilo. Opravdu jen na chvíli. Pokus jsem opakoval a na pár vteřin bylo světlo. Přitom jsem si všiml, že na druhém konci kabeláku 50m ode mě za lávkama stojí permoník v zelených montérkách a sveřepě zhasíná. Tak jsem z plných plic zařval, že tu jsou lidi, ať nezhasíná. Ale stál u vyústění vzduchotechniky, tak mě asi neslyšel nebo byl natvrdlej. 
Já na tu dálku slyšel každý jeho slovo. Možná proud vzduchu je ke mě nesl. Blikal jsem na něj baterkou, pak i těmi světly a nic. Po chvilce přetahování o světlo prohlásil "Asi blbej kontakt nebo co" a odkráčel do tmy.
Drak
O blbosti
Bylo to na FRC před léty, kdy jsem byl u metra krátce. Na oné stanici se instalovala nová EPS a probíhaly zkoušky. To se chodí se zkušebním zařízením na dlouhé tyči a do každého čidla se foukne zkušební sprej. Pořadí se zapisuje a pak se na ústředně zkontroluje jestli je výpis shodný s fyzickým pořadím. Při kontrole jsme zjistili, že jich několik nesedí. Ty se pak musí ofoukat znova. Tyto zrovna byly ve vzduchotechnickém kanále vedle stanice. Je to za žaluziema, které jsou vidět z obou konců nástupiště za 2.kolejí. Protože všichni už byli uondáni celodenním pachtěním po stanici, vyslali mě jako nejmladšího člena týmu provést zkoušku. Vzal jsem bydlo a vyrazil. Ten prostor není vůbec jednoduchý. Napřed slézt asi 10m po žebříku, pak to samé vylézt, v předklonu přejít asi 30m, pak zase 10m dolů. Když jsem došel až na konec a jal se bydlovat, někdo na druhé straně zhasnul. Tenkrát tam seděli myslím vzduchaři, byl konec pracovní doby, tak padla, zhasnout a k mamině. No to byl šok. Baterku jsem neměl. Světlo bylo akorát ze souprav, které jezdily kolem žaluzií, ještě k tomu strašnej rachot, jak projížděli přes výhybku a vítr z hlavního větrání. V první chvíli jsem nevěděl co mám dělat. Při představě cesty zpět mě jímala hrůza. Ty 10m žebříky bez košů a zábradlí nic moc. Tak jsem začal šátrat po zdech abych se dostal k prvnímu žebříku. Náhodou jsem narazil na nějakou krabičku na zdi. Byla to rozvodná krabice. Napadlo mě, že by tam mohl být vypínač, protože jsem viděl dvířka (dnes už vím, že je to vlez do průlezného kabeláče a kolejiště). Tak jsem vždy při průjezdu soupravy propátrával zdi a opravdu jsem ho našel. To byla úleva. Tak rychle jsem tu opičí dráhu už nikdy potom neproběhl. Dokonce jsem zapomněl zkoušet hlásiče, tak se tam druhý den muselo znova.A to jsem ani ve snu netušil, že mě na této stanici o pár let později čeká podobná, ne-li horší tmavá historka, ale o tom jsem tu myslím už psal.
Drak
Zpracoval: Quetzalcoatl