Veselé historky z provozu
Kterak se v metru závory obsluhují
Komentované zpravodajství bude stručné:Nejmenovaná pracovnice DP na výjezdu ze služebního parkingu v DH po zjištení, že automat závorou jen cuknul (a spustil ji hned zpět)
* chvilku zkoušela různé varianty, kterak jankovitý stroj přivést k rozumu - včetně pokusu o ruční zvednutí šraňky,
* na chvíli se zjevil ze strážnice i Pan Ostraha (ale nepomohl a jen mlčky přihlížel zkáze)
- to vše z důvodu úspory místa jako méně podstatné vypuštěno -,
aby pak CHLAPSKY zabrala ~ a nebohou závoru
rázně odtlačila kolem svislé (!!) osy;
kameře se z toho zřejmě udělalo jaxi
šoufl - takže poslední série snímků, kterak statná zaměstnankyně po projetí tlačí zmrzačenou závoru do výchozí polohy, jsou už lehce nezřetelné... 
Záznam
Posezení
Ondrasek.cz napsal: Takže když se někdo bude sápat po přívodní kolejnici nahoru a nedotkne se spodku, tak mu to nic neudělá?Dokonce se nestalo nic ani ruským dělníkům, kteří v letech 1973 a 1974 spolupracovali na prvním oživování depa Kačerov: dle svého zvyku o polední pauze usedli na přívodku pod napětím a jali se dobývat své kastrůlky.
Pološílený výraz vedoucího čety je domněl pouze k lakonickému "Nu vot? Što za probléma?" - Byli prý z Ruska (pardon, ze SSSR) zvyklí na starší modely, absolutně pevné a nevodivé DŘEVĚNÉ kryty PK...
PO aneb Po**ckova
Pozn.: Historka se vztahuje k cestujících vystoupivších v uzavřených stanicích.Znalci vědí, že to není ani zdaleka ojedinělý případ. Snad nejznámější je proslulý fíra z
(raději HUČKU nejmenovat), který kromě jiných divých kousků dokázal nejen zastavit v budované stanici ČKD (nyní Kolbenova), ale v pohodě odbavit cestující, a to dokonce i maminku s kočárkem...!
Nevím, jak si to kdo pamatuje, ale po zahájení jízd na IV.B se jezdilo dvěma temnými, hnusnými a smradlavými jeskyněmi, kde perón nebyl perónem a místo eskalátorů zely díry velikosti menší Macochy - Tedy, proti tomu je téměř neporovanatelný zmiňovaný 1. den NM v rekonstrukci, kdy taková stanice pořád vypadá tak nějak přijatelně - tedy až na ten plot, že...? 
Škoda, že jsi nezaznamenal jinou situaci: na tutéž 1. staniční kolej dojíždí vlak ve správném směru od VL, zastavuje, dveře se otvírají - a řada šílených sprinterů z povolání to hákem bere přes perón, neposlouchajíc žádné (během jízdy avizované!) relace staničního rozhlasu, zakopávajíc u 1. koleje o žlutooranžové cedule zvící velikosti průměrného bytového okna (s nápisy ZDE NÁSTUP NA VLAK DO STANICE KOBYLISY) a po vítězném vtrhnutí do soupravy na 2. koleji radostně konstatujíc "Urval jsem místo k sezení!!"... aby pak ve stanici Vltavská, kam je tento vlak zcela nepochybně vychrlil, řvali v bezmocném vzteku, jaká že to jsou hovada v DP!
Ano, jsou. — Totiž ti vybraní cestující... 
Všecko lítá
STORY No. 1:
Kolega odchází z práce po ranní šichtě na CD, přechází Sokolskou mimo přechod (někde mezi ulicí Na Bojišti a Lékařským domem) a dost spěchá, neb na I.P.Pavlova právě naskakuje zelená pro směr od Muzea - jenže ouha! Uprostřed vozovky se mu otevírá příruční kufřík a celý obsah se rovnoměrně rozprostírá přes šířku obou středních pruhů. Neúprosně a nezadržitelně se však blíží celý peloton aut! Následuje něco mezi černou komedií a krvavým horrorem, kdy kolega neopouští své rozsypané předměty, ale jakoby beze stopy pudu sebezáchovy tancuje mezi svištícími vozidly a snaží se majeteček zachránit 
Nutno dodat, že to bylo ještě v předmobilní éře a dokumentace uvedené scénky = tudíž žádná.
Kolega to ale dokonce přežil ve zdraví, procento přeživších komodit z kufránku se však ani po letech neodvažuji tipnout...
STORY No. 2:
Kolega -nepoučen svým předchozím hazardérským extemporem- veze na střeše svého přibližovadla Š 120 po Jižní spojce jakýsi menší nábytek: botník, skříňky a bůhvíco ještě. Kolega jest jistě šikovným & zručným
...ale jaxi na potvoru se během jízdy projeví ne zcela dostatečné upevnění střešní zahrádky (tenkrát ještě takovými primitivními svěrkami do okapniček nade dveřmi) - a celé to kovové obludárium včetně porůznu přivázaných kusů mobiliáře se najednou vznáší a odlétá... - přímo pod kola maďarského kamiónu, krerý veškeré předměty pečlivě drtí svými mnoha nápravami.
Náš konsternovaný hrdina brzdí, vyskakuje - a jako smyslů zbavený předvádí ten samý tanec sv. Víta jako v No. 1, aby zachrániíl pár pochybných prkýnek
I tento exces nakonec přežil ve zdraví nejen on, ale i jeho naprosto vyděšený maličký synek, sedící na zadním sedadle a snažící se vystoupit... raději ani nebudu dodávat cosi o upachtěném Štěstí kamsi dosedávajícím 
Autor: McQ
Zpracoval: Quetzalcoatl
Zpracoval: Quetzalcoatl