Veselé historky z provozu
KC, konečná stanice...
Na dobrou noc jedna z dob, kdy sice přednatočené relace už sice existovaly, leč vlaky odstupující do depa Kačerov žádnou speciální relaci neměly:
Bývalo to skoro jako dnes. Mezi vlaky ve 2. koleji pravidelně jedoucí směrem na Jižní Město - tedy na Háje - se koncem ranní či odpolední špičky občas objevil odstup. Zprvu se u něj hlásilo jen po odjezdu z Budějovické "Příští stanice Kačerov, konečná tohoto vlaku." a ve st. KC klasika, jak ji známe dnes - ale vše ústně, na mikrofon.
Vrchol dokonalosti však v této situaci patřil jistému strojvedoucímu slovenské národnosti, který vždy po zastavení na KC chvilku nechal dvere zatvorené a do nastalého ticha mëkkúčkým basom tvrdo pronesol:
"Južania týmto vlakom nechodia! Vystúpte, prosim."
(No, škoda - akustický záznam by byl zajímavější...)
Údiv na Sokolovské-C
Na tento opakovaný žert jsem si vzpomněl při popisu přejezdů souprav z DK na jiné tratě, když ještě nebylo (DH) a hlavně DZ... - viz Dotazy k metru :: (odpovídají odborníci přes metro...)Bývalo zvykem podráždit a znejistět "klienty" v dnešní st. FR-C, když pravidelně přejížděly béčkové stroje z nebo do DK:
Při jízdě TAM se soupravě pro B postavila od HN jízdní cesta na 2. staniční kolej, aby za nástupištěm odbočila do traťové spojky B/C.
Cestující, očekávající vlak od Vltavské, byli mírně shocked, když jim do zad zadula mužná houkačka a v opačném směru se prořítil přízračný stroj, zcela prázdný a nezastavující...! A nedlouho potom ze stejného tunelu přijel -už tím správným směrem- vlak jiný, plný lidí.
Kdo nepochopil kolejové uspořádání, z údivu nevycházel. 
Obdobný postup samozřejmě šlo aplikovat i při výjezdu ze spojky B/C: kolem nástupiště, u nějž se běžně nastupuje jedouc na VL a NH se prohnal prázdný vlak - ale směrem na HN!
No, nejtěžší to tam měly blondýnky.
Nedělní chvilka poezie
Sabotáž
Ukázka z volné tvorby zaměstnanců ČD
Z jedné strany jede vlak
z druhé strany - taky tak
je to tak, je to tak...
Tak, a JE TO!
Ukázka z volné tvorby zaměstnanců ČD
Z jedné strany jede vlak
z druhé strany - taky tak
je to tak, je to tak...
Tak, a JE TO!
Kterak na sebevrahy
Po úplně první sebevraždě v pražském metru - byla to skokanka ve st. HN, někdy v únoru 1975 - nastal první boom: "odchod ze života metrem", to tu ještě nebylo! A jak se pomalu počty pokusů rozrůstaly, přemýšlelo se, jak tomu zabránit.
Nápadů bylo hodně, někdy i dost šílených, některé jsou i realizovány - byť hóóódně draho a hlavně ne v Praze (oddělení nástupiště od kolejiště dveřmi), ale většinou to tehdy byla čirá utopie = infrazávory, laserové mříže a bůhví co ještě.
Byl taky i jeden morbidně-veselý: u vstupu do každé stanice zasklenou skříňku, do ní 3 m lana se smyčkou a
k nejbližšímu stromu... no, ani tenhle se nerealizoval. 
Zrušený ranní zátah do depa
Karel K. se zeptal: Copa se dnes dělo? Hlášení ze stanice KC, 6.38: Upozornění pro zaměstnance metra - souprava do depa nepojede! Načež se ozvalo několikanásobné romzrzelé zamručení a několik lidí se odebralo pěšmo skrze podchod...Kdysi bývalo zvykem romzrzelému mručení zabránit nějakou veselou formulací onoho hlášení. Trvalý úspěch svého času zaznamenala relace
"Vážené kolegyně, vážení kolegové - dnes se do depa jede PĚŠKY!"
Podobné rozhovory
Nedávno ke mně doputoval přepis rádiové konverzace mezi americkou námořní lodí a Kanaďany. Histrorka se (prý) udála nedaleko pobřeží Newfoundland v říjnu 1995:Kanaďané: "Prosím, odkloňte Váš kurz o 15 stupňů směrem na jih, abyste se vyhnuli kolizi."
Američané: "Doporučuji, abyste Vy odklonili Váš kurz o 15 stupňů na sever, abyste předešli kolizi."
Kanaďané: "Zamítnuto. Vy musíte odklonit kurz o 15 stupňů na jih, abyste předešli kolizi."
Američané: "Tady je Kapitán americké námořní lodi. Znovu opakuji - odkloňte Váš kurz."
Kanaďané: "Zamítnuto. Opakuji - VY MUSÍTE odklonit kurz."
Američané: "Tady je letadlová lod USS Lincoln - Atlantická námořní flotila Spojených Států. Jsme doprovázeni třemi torpédoborci, třemi křižníky s plnou leteckou podporou. Trvám na tom, abyste VY změnili kurz o 15 stupňů severně. Opakuji, 15 stupňů na sever nebo počítejte s opatřeními, která zajistí bezpečnost naší skupiny."
Kanaďané: "My jsme maják. Čekám Vaši odpověď..."
Vybavil se mi Silvestr roku 1977. Metro mělo nového ředitele, ing. Ladislava Slepičku. Tento pán se vyznačoval velmi zvláštním způsobem telefonování provozním pracovníkům. Stroze odslabikoval "Sle-pič-ka" a čekal, až se mu volaný nahlásí ve službě - taková polovojenská buzerace, no. 
Na vlakovém dispečinku byl nováčkem starý mazák z dráhy, u metra pak výpravčí depa - Láďa Kohout. Hovadná nařízení moc nerespektoval a coby nováček, bez své dovolenkující vedoucí byl trochu vyjukán.
Zazvonil foun a ozvalo se obávané úsečné "Sle-pič-ka".
Láďa si neuvědomil, že volá ředitel a normálně se představil: "Kohout."
Z druhého konce se nevěřícně ozvalo "Sle – pič – ka".
Láďa v domění, že nebylo slyšet, opakuje své "Kohout"
Druhá strana začíná pěnit: "Sle – pič – ka !"
Láďovi začíná svítat, leč nedá se: "Ko-hout!"; ale žádná snaha o předepsané hlášení. (Sympatisch!)
V ředitelně se již běsní: " S L E – P I Č – K A !! "
Láďa tvrdě trvá na svém: " K O H O U T ! "
Ředitel nevěří " S L E – P I Č – K A... !!?? "
Láďa jen znovu opakuje: " K O H O U T !! "
Chvíle zuřivě běsného ticha... a TŘÍSK! - volající nevydržel.
Tomu se říká přesvědčivé vítězství s pádnými argumenty! 
Šikovní hasiči
Volně navážu na Karla K. (který napsal toto)a přidám jednu dřevní o pravověrných hašounech - vyprávěl ji kolega o svém kamarádovi, ale protože mám s hasiči i bývalými požárníky své osobní zkušenosti, není důvod nevěřit. Bylo to ještě za hlubokého totálu, ale to není podstatné. Onen člověk jel v postarší dvanácettrojce Argentinskou ulicí, když tu náhle, jak to u těchto strojů bývalo, vyvalil se z motoru kouř. Řidič zastavil, sundal dekl motoru v kabině a pár ranami velkého hadru problém vyřešil.
Jenže nějaký iniciativní spoluobčan buď v upřímné snaze pomoci, nebo z čiré škodolibosti (kdepak je pravda?) zavolal na 150. Protože detašovaná - tehdy požární / dnes hasičská - stanice je na rohu Plynární a Argentinské, byli stateční zátylníci na "požářišti" do minuty. Z chodníku jim ještě kdosi na onu Š 1203 ukazoval.
Marné bylo řidičovo vysvětlování "Nic se neděje, už je to v pořádku...". Vrchní hasič nekompromisně zavelel napřed řidičovi "Ustupte, občane, my dobře víme, co máme dělat!!", pak svému požárnímu družstvu, které vzápěstí jako jeden muž na nebohou dvanácettrojku, nijak nedoutnající - natož nehořící! - statečně nastoupilo s tasenými sekerami a nasazenými zátylníky, načež ji doslova (P.T. čtenářstvo jistě promine silně expresivní následující výraz, ale lepší obrat pro daný stav a popisovanou situaci prostě není) rozsekali na sračky! Vzájemně si pak poblahopřáli k úspěšnému zásahu a spořádaně odjeli, pročež
kolegův kamarád tam ještě mnoho minut a možná i hodin nevěřícně proseděl, hledě na zcela zdemolovaný vrak coby vizitku neohroženého zásahu... 
Digitální jev
Za předchozího režimu bylo v metru většinou šedivo - neveselo - truchlivo... až buzeračno.
Pročež pár provozních "šílenců" vymyslelo vítání DIGITÁLNÍHO JEVU.
Celá taškařice spočívala v hlídání služebních hodin. Jakmile se přiblížil
a) první digitální jev, zvaný skoropolední - tedy údaj 11:11:11
b) první (a jediná) "digitální postupka" - čas 12:34:56
c) druhý digitální jev, zvaný skoronoční - samozřejmě 22:22:22
staniční personál se vyhrnul k nejbližším digitálkám (na perón či do vestibulu) a buď mohutně povzbuzoval fíru právě stojícího ve stanici k oslavnému zahoukání, nebo byl z vlakového dispečinku podporován spřízněnými dispečery pomocí dálkového ovládání rozhlasu.
Inu, metody, jak přežít "bezčasí" byly různé...
Kterak zastaviti provoz metra
Po skončení výluky ve st. NH nastal zajímavý stav: funkčnost nového elektronického stavědla (a tím i provoz na ) byly až do minulých dní závislé díky vazbám v sofware na nepředaném zabezpečovacím zařízení ve st. KB - každá manipulace s napájením či jeho porucha ve st. KB by měla negativní dopad na SEZZ ve st. NH.
Živě mi to připomnělo podzim roku 1980 a zkušební provoz na II.C - onoho dne nastala ve 14:25 h úplná porucha SRZZ v tehdejší st. KO (Kosmonautů). Celý zkušební provoz na trati II.C se zcela zastavil a vlaky jezdící už podle nového grafikonu otáčely na Kačerově.
A příčina? Stavební dělník na povrchu měl "padla" a vypnul míchačku - i s celým stavebním rozvaděčem, na který v té době byla nedopatřením ještě připojena celá reléovka... 
Ze začátků
Odhaduju to na rok 1976...Nově jmenovaný strojvedoucí-instruktor (dost neoblíbený + později proslavený dvojitou storry při otevírání
) stál v první den své "instruktorské" šichty na KC a každé vlakové četě líčil svůj sen:
Přijedu sem - tedy na 1. staniční na Kačerov - a jdu k dozorčímu pro kafe. Najednou ňákej kaštan vniknul do kabiny, strčil páku kontroléru do jízdy a hned zas vyskočil. A já se vám smrtelně potil a čekal jsem, kdy dispečer zavolá, že ta moje mašina narazila v plný rychlosti do tý předchozí...
Při 3. repríze to už nešlo vydržet, a taxem se ho zeptal: "ARSku jsi měl zapnutou?" - "No jasně, nejsem přece blbej..." odvětil zelený instruktor.
Nešlo odpovědět jinak než "Ty máš ale idiotský sny, Slávku. Dyť ta ARSka by vlak zastavila ještě před dojetím toho předchozího...!"
"Jéžiš - no jó, dyk ty máš pravdu..." vydechl onen greenhorn. Ale to už není podstatné, že?
Autor: McQ
Zpracoval: Quetzalcoatl
Zpracoval: Quetzalcoatl